NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne kanadský black metal, tak si krom této skvadry s divným názvem vlastně moc jiných výrazných spolků nepředstavím. A možná to tak má být. Dělat v metalu věci trochu jinak je v mých očích pro zemi javorového listu tak nějak typické. Například když se řekne „kanadský grindcore“, vybaví se mi jako první má srdcovka FUCK THE FACTS, kteří rozhodně nehrají typický grindcore, no a THANTIFAXATH jsou podobný příklad. Rozhodně to není typický black metal. Už první skladba vás na začátku znejistí. Ať jde o zvláštní mrazivou atmosféru, nervózní postrockové fragmenty, klokotavou bublající basu, smyčcové ambientní mezihry nebo nenadálé dějové zvraty. Kvílící kytrové debačky, kolem který je hmatatelný mlhavý opar, však jednoznačně ukazují na infernem osmahlou žánrovou škatuli, která je rouhačské trojce z Toronta asi nejblíže.
Ačkoliv skřehotavé vokály lehce bustrují, okolní zvuk je naprosto průzračný, nehledejte tu žádnou „androšskou“ blackmetalovou ušmudlanost. Toto je podzemní průzračný křišťál, který někdo hodně dlouho leštil a hýčkal. Oproti čtyři roky starému EP ubylo členů a já se hluboce skláním nad tím, jak plnohodnotně dokáže tato trojka tepat černokov. Místy mi „Sacred White Noise“ připomíná žánrově ryzejší a nabušenější verzi spolků jakou jsou KRALLICE. Na jednu stranu je to žánrově nezpochybnitelná práce, na stranu druhou se nedrží žádných klišé a nachází v rámci žánru velmi osvěžující vlastní cestu.
8 / 10
Sacred White Noise (2014)
Thantifaxath (EP) (2011)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Dark Descent Records
Stopáž: 42:32
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.